Detoxikace, půst? Jak se vám líbí...

Období masopustu a tučnějších zimních jídel je už pomalu za námi a začíná doba půstu, kdy se tradičně jedlo málo a vynechávalo se maso. Pojďme se podívat, jak vypadají tradiční česká jídla v tomto období. Pokrmy jsou často ovlivněny křesťanskou symbolikou a najdeme v nich souvislost s probouzející se přírodou. 

Popeleční středou začíná 40 dní půstu, kdy se jedlo málo a hlavně bezmasá jídla. Dnes je půst více nazýván detoxikací a je spojen se střídmostí v jídle. Je jedno, jak tomu budeme říkat, ale jarní období je určitě vhodné k určité očistě, protože tělo se zotavuje po tmavé zimě a pomoct mu zbavit se usazených škodlivin je krůčkem k lepšímu zdraví. Namísto hladovění by ale měli lidé očistit tělo po zimě spíš zvýšeným přísunem ovoce a zeleniny a omezením masa, sladkostí a alkoholu. Ideální je zařadit do jídelníčku zelené potraviny, klíčky a výhonky.

A jak vlastně vypadala postní strava za dob našich pradědečků a prababiček? Ráno se často jedlo syrové kysané zelí a kousek chleba, večer se podávalo vařené zelí. V poledne bývala hrachová nebo čočková polévka a koláč. Oblíbené byly různé druhy kaší, brambory na loupačku nebo knedlíky omaštěné lněným nebo makovým olejem. Oblíbené byly také různé zasmažené polévky, kaše, placky a vdolky, k nim povidla a rozvařené sušené ovoce. Typickými postními pokrmy byla pučálka nebo pálenec a pražma, připravovaná z naklíčených luštěnin. Kromě běžných luštěninových, ovesných, jáhlových, pohankových a obilných kaší se na vesnicích také připravovaly kaše z máku nebo semence.

Od Škaredé středy pak už začínají jídelní zvyklosti spojené s Velikonocemi.

Škaredá středa – tento den mělo i jídlo vypadat nepovedeně, potrhaně. Často se připravovaly bramborové placky nebo bramboráky. Před podáváním se záměrně potrhaly, aby jídlo naplnilo tradici Škaredé středy.

Zelený čtvrtek – tento den se vařilo z jarní zeleně a luštěnin. Zelené polévky bývaly hlavně z kopřiv, špenátu, zelí a petrželky. K nim se podávaly škvarkové placky nebo pletence. Kočičí tanec byla oblíbená směs čočky a krup, která se zapékala s osmaženou cibulkou a majoránkou. Už i naši předci věděli, že právě majoránka jim pomůže, aby nenastal kočičí tanec v nich. Dobrotou bývala tento den pučálka . Je to naklíčený hrách, který se opeče na pánvi. K němu se přidá sůl s pepřem, nebo sladká varianta je s medem a rozinkami.

Velký pátek byl spojován s celodenním půstem. Ne všichni ho však dodržovali. Pokud se něco jedlo, byla to hustá polévka s kysaným zelím, bramborami, fazolemi. V některých krajích se jedla i ryba, a pokud nebyla, pekly se bramborové placky ve tvaru ryby. Tento den se nepilo mléko a nejedla vejce.

Bílá sobota – po celých Čechách se jedla pečená velikonoční nádivka. Složení se místně lišilo, ale nejčastějšími složkami bylo nakrájené pečivo, maso, vejce, kopřivy, česnek. Na Bílou sobotu se pekl mazanec. Ten se většinou peče i dnes, jen dříve měl každý na svém povrchu křížek. Zajímavostí je i to, že mazanec se na Moravě často při jídle namáčel do vína.

Boží hod velikonoční – tento den byl spojen s velkou pohostinností. Peklo se maso, hlavně drůbež, skopové i jehněčí. V chudších rodinách, kde nebylo maso, se pekl beránek sladký. Tak byla dodržena tradice a ve všech rodinách byl pečený beránek. Dalším sladkým pečivem byly i pletené jidáše, jako symbol provazu pro Kristova zrádce. Oblíbenou sladkostí byly i boží milosti, které se smažily a obalovaly v cukru.

Velikonoční pondělí – asi každý si tento den spojuje s vajíčky. Nejinak tomu bylo i dříve. Barvená vejce se dávala koledníkům jako symbol jara a znovuzrození. V tento den se jedla vejce na všechny podoby – vařená, smažená, plněná. Co chlapci vykoledovali, se pak přidávalo do omáček, jako přílohy, dělaly se pomazánky.